Oblíbený herec, scenárista a spisovatel Matěj Dadák vydává svou druhou knihu. Stejně jako jeho debut Horowitz, za nějž byl nominován na cenu Magnesia Litera za objev roku, se i Muž bez jazyka odehrává ve spisovatelském prostředí a je hlavně o hledání sebe sama. „Hlavní hrdina Arnošt si prostě lže do kapsy. Nejen o svém psaní, ale taky o svých vztazích, rodině a o tom, jak se ke svým blízkým chová,“ říká Matěj Dadák. Zároveň přiznává, že mezi řádky píše hlavně o úzkosti z konce starého světa.

Bez konce objíždí autorská čtení se svou prvotinou a mlží o reálném životě, v němž už roky nic nenapsal. Ne, Arnošt Doubek už dávno není mladý nadějný autor. Se šarmem sobě vlastním to ale dokáže před lidmi dobře předstírat — a lhát umí i sám sobě. Jde to však pořád hůř a hůř. A pak, při jedné návštěvě rodného města, se pravda začne až nesnesitelně drát na světlo. A když Arnošt selhává jako autor, pomohou jeho hrdinové.

„V Muži bez jazyka používám er-formu. Vyhovuje mi ta variabilita odstupu od postavy s možností dostat se poměrně hluboko. Považuju to za šťastné rozhodnutí, stejně jako oproštění se od retrospektiv, jak je známe z filmů — skočíme do situace řekněme dvacet let zpátky, postavy ožijí a vedou dialog —, ne, takhle přesně jsem to psát nechtěl. Moje retrospektivy jsou takové dost detailní vzpomínkové mapy, výpis z emocionální paměti té které postavy — věřím, že to funguje stejně dobře a snad se to i dobře čte,“ popisuje autor knihy Matěj Dadák.

Jeho první kniha Horowitz, experiment zachycující proměny dvacátého století, vyšla před více než deseti lety. Ale ani pak Matěj Dadák nezahálel.

„Pořád jsem se honil za nějakými náměty a scénáři, jako když člověk ztroskotá na opuštěném ostrově a chaoticky přebíhá přes kopec z jedné strany na druhou, protože netuší, odkud připluje loď. Jednoho dne jsem to prostě riskl, zůstal na místě a objevil se Muž bez jazyka. No a přibyli taky dva synové, což není málo,“ říká herec, který je členem Činoherního klubu v Praze a scenáristou, podle jehož scénářů vznikly televizní filmy Cizí příběh a Trojí život.

Diváci se s ním navíc mohli seznámit třeba i v seriálu Policie Modrava, kde ztvárnil podporučíka Josefa Vítka.

Spojení herce, scenáristy a spisovatele je podle něj ideální kombinací.

„Herectví mě živí a umožňuje mi tak být i spisovatelem. Navíc si tato konjunkce vzájemně vypomáhá — herec se chtě nechtě díky těm příšerným textům, které někdy dostane, naučí stavět dialogy, což se při psaní dost hodí. A spisovatel zase může čerpat z emocionální paměti, s níž pracuje herec, a tím propojit vlastní traumata, zážitky a tužby s okolnostmi, ve kterých jedná jeho postava,“ dodává.